First weeks of a new semester

Svátky jsou dávno za námi, s nimi i první dva týdny druhého semestru. Do Glasgow jsem se vracela ráda, dokonce jsem se i těšila. Nedošlo mi ale, jak rychle mě to přejde. Hrozně rychle jsem si zvykla na teplo domova, na ledničku, která je plná a přitom všechno jídlo je moje, na to, že si v libovolnou chvíli můžu pomazlit se svým psem nebo i na klid, který je doma, když jsou všichni pryč. Všechny tyto věci mi zde v Glasgow skoro ihned začaly chybět a jediné, co mě tu za poslední týdny drželo naživu je fakt, že za týden zase letím domů. Jen tak. Prostě jsem si v listopadu koupila letenku v akci a nikdy jsem tak na sebe nebyla pyšná.

V pátek 8.1 jsem přistála na letišti v Edinburgu a měla jsem koupený lístek na autobus do Glasgow. Krásně mi to vyšlo, že jsem kufr dostala skoro ihned a stihla jsem to tak akorát na autobus a nemusela jsem čekat půlhodinu na další. V bytě jsem se přivítala se svými spolubydlícími a také se seznámila s dvěma novými, kteří jsou z Francie. O víkendu jsme pili u nás v bytě a od pondělí nám oficiálně začal druhý semestr. Mně se rozvrh nezměnil vůbec, což pro mě bylo docela štěstí, jelikož jsem s ním víceméně spokojená.

Nicméně, první downfall přišel už v pondělí, kdy mi máma napsala, že zemřel jeden z mých ptáčků (ano, i malí ptáčci jsou mojí radostí a členové rodiny).

Ve středu jsem zjistila, že jsem dostala nejhorší možné ohodnocení z mé esseje z hodiny German Culture, kde jsem psala o Kafkovi. Jak se zdá, můj názor na něj se liší od názoru profesorky (společnosti). S profesorkou jsem o tom poté na individuální hodině mluvila a furt si za svým názorem stojím. Profesorka mě ujistila, že ta esej měla «jenom» 30% váhu a nejdůležitější je tedy zkouška, která má 70% váhu a čeká mě v období duben-květen.

Ve čtvrtek jsem u sebe v pokoji našla malé brouky, kteří mi lezli do pokoje otvorem mezi kobercem a zdí. Krása. Nadšenost. Každopádně mi je moje spolubydlící pomohli zlikvidovat. Jeden z vyluxoval, druhý zbývající zabil vařící vodou a sprejem. Já jsem v tu chvíli trochu (trochu víc) vyšilovala. Mimo to se nám trochu zbláznil spolubydlící, kterého nám přestěhovali do bytu už asi v říjnu ale nikdo ho do té doby moc neviděl, nemluvě o tom, že by s ním mluvil. Najednou se ale něco změnilo – začal vycházet ven, snažil se s námi komunikovat. Všechno to ale bylo trochu divné, jelikož se neumím představit člověka, který by byl víc „socially awkward“ než on. Pokračovalo to tak, že nám začal krást jídlo a to ještě přede všemi na očích (jak věděl, že to jídlo co bral, není třeba toho člověka, co byl zrovna v kuchyni?), začal vcházet do pokojů spolubydlících aniž by ho někdo pustil, začali jsme nacházet zvláštní vzkazy po celém bytě a měli jsme to potěšení poslouchat jak si zpívá pod neskutečně hlasitou hudbu nebo jak hází věci po pokoji. Už v říjnu jsme věděli, že kouří nejenom tabák, ale nechávali jsme ho víceméně být, teď už to ale přešlo do extrému. Nechci zacházet víc do detailů ale vyřešilo se to tím, že ho teď před dvěma dny v pátek vystěhovali po tom, co si na něj nejednou stěžovala moje spolubydlící.

No a jelikož se minulý týden považoval jako „ReFreshers“ tak se pořádaly různé party v uniích po univerzitě. Po tom náročném týdnu jsem to tak trochu nezvládla. Nezvládla jsem to natolik, že si ten večer nepamatuju.

V neděli jsem se potřebovala odreagovat a tak jsem jela navštívit Gábi do Stirlingu.

Tento týden už byl každopádně lepší, jelikož teda vystěhovali toho spolubydlícího, takže pokoj hned vedle mě je úplně prázdný a snad tak i zůstane, ale ve středu ke mně přijela Gábi, šli jsme nakoupit a poté hlavně i na nejlepší Fish&Chips. Večer jsem šla do Photography Society a můžu se pyšnit oficiálním členstvím a také jsem v dostala výsledky testů ze španělštiny, kde jsem dostala známku A5 (nejlepší ze třídy, wohoo). Také jsem se po svátcích rozhodla vést zdravější život, nakoupila jsem si zdravé jídlo, mražené oddělení prošla obloukem a snažím se chodit k nám do univerzitního fitka pravidelně cvičit několikrát týdně.

V pondělí, nebo-li zítra, se snad už dozvím výsledky zkoušky z Digital Media, tak mi držte palce!